Vyrazili jsme si s Kubou na jednu noc do Krkonoš, do hotelu Oddech.
Jen tak – vypnout, nadechnout se, mít chvíli jen pro sebe.
Těšili jsme se na čerstvý horský vzduch, ticho, pohodu a trochu zaslouženého klidu.
Jenže hory si tentokrát přichystaly překvapení.
Během jediné noci napadlo neuvěřitelné množství sněhu a přes úplně zaváté cesty nebylo reálné odjet. Příroda převzala kontrolu.
Místo plánovaného návratu nás čekal další den na horách.
Hory si prostě řekly: „Zůstaňte ještě chvíli.“
Krkonoše nám znovu připomněly, jak krásná, ale i divoká umí být příroda.
Místo stresu jsme zažili nečekaný klid.
Místo spěchu chvíle, které by nám jinak utekly.
A místo jedné noci jsme získali krásné dva dny plné pohody – a také připomínku, že dobré lidi často potkáte tam, kde je vůbec nečekáte.
Tímto DĚKUJEME – Kubovi, Terce i Miládce z hotelu Oddech, a samozřejmě i Krkonoším, které nám připomněly, že příroda má někdy ty nejlepší plány.
.jpg)
Kdyby všechny kalamity v životě vypadaly takhle, brali bychom je hned.
A přesně tahle kombinace zimy, ticha a horské energie je pro nás ta největší inspirace.
Krkonošské počasí nám znovu ukázalo, proč tvoříme věci, které opravdu fungují venku – čepice, čelenky i termoprádlo, které hřeje, když padá sníh, a zároveň pohodlné kousky, ve kterých si večer můžete připít na klid a pohodu.
Bez nich by tenhle malý „únos horami“ vypadal úplně jinak.